Uponor lídři v minulosti
Každý z lídrů v historii společnosti Uponor tuto společnost nejakým způsobem ovlivnil. Jestliže chceme porozumnět společnosti, musíme se seznámit s lidmi, kteří stáli v jejím čele.
Zakladatel společnosti, Aukusti Asko-Avonius, byl samouk a vizionář, který pochopil výhody sériové výroby a zjistil, že lidé v rychlo se rozvíjejícím prostředí potřebují množství věcí do domácnosti, které by byli cenově přístupné. Začal svoji cestu v provincii Karelia a vybudoval obchodní impérium, které zahrnovalo i největšího výrobce nábytku ve Skandinávii.
Následníkem Aska-Avoniuse byl jeho syn Arvi Tammivuori, který zdědil po otci podnikatelskou duši a obchodního ducha. Byl zakladatelem Upo, sesterské společnosti Asko, která se stala domácím lídrem ve výrobě domácích spotřebičů a výrobků z kovu. Tammivuori trval na vstupu do obchodu s plasty i přes nesouhlas většiny jeho kolegů.
Prvním lídrem, který nepatřil do rodiny, byl Karl-Jan Govenius, dynamický lídr v čase počáteční fáze obchodování s plastovým potrubím. Govenius přišel na to, že je potřeba soustředit se i na tvarovky k trubkám, pokud budou chtít uspět v systémech plastových potrubí. Založil taktéž silnou síť kontaktů s dalšími klíčovými hráči v Evropě, což se stalo klíčovým faktorem v budoucím obchodě.
Heimo Eloranta je mnohýmy považovaný za otce Uponoru v souvislosti se společným podnikáním společnosti Oy Uponor Ab z roku 1982. Elorantova role ve vytvoření strategie a kultury společnosti byla důležitá hlavně pro následný úspěch v obchodě během 80-tých roků a ještě dlouho po jeho rezignaci. Díky jeho iniciativě se společnost začala zaměřovat na systémy teplé vody (řešení pro domácnost). Taktéž pěstoval vizi, že se Uponor stane během 90-tých let jedním ze třech největších společností na plastové potrubí na světě. To se stalo skutečností na konci dekády, kdy prodeje společnosti Uponor dosáhly přední hodnoty v tomto průmyslu.
Heikki Mairinoja pokračoval na cestě svého předchůdce. Během jeho působení společnost pokračovala v agrasivním programu akvizicí jak v sektoru komunálního inženýrství tak i v řešení pro domácnosti, s cílem posilnit pozici ve světě. Společnost pokračovala v implementování politiky mít centrální administrativu co nejmenší a ponechat regionálním zastoupením více svobody v řízení jejich činnosti.
Další kroky řídil Jarmo Rytilahti, který se v managementu Aska angažoval v přeměně společnosti na znovu profitující po finanční krizi v 80-tých letech. Rytilahti zakončil rozložení struktury smíšeného koncernu tak jako zbavování se vedlejších činností. To vyústilo do nasměřování firmy na orientaci na systémy plastových potrubí a fúzi s Oy Uponor Ab. Po fúzi byl Rytilahti v čele nového Uponoru,který nadále konsolidoval své činnosti a začal proces integrace redukováním počtu značek.
Začátek 21. století přinesl čas na něco nového. Tehdy přišel Jan Lang, který vytvořil proces jednoho jednotného Uponoru. Pokračoval v nastolené cestě svých předchůdců a zaměřil se ve strategii na klíčové oblasti: růst, vynikající kvalita značky a činností. Během jeho působení společnost globálně začala strategii jednotné značky, implementovala mezinárodní management a procesy v obchodní činnosti a odstartovala proces reorganizace, kde prodej a marketing a síť dodávek byli oddělené z důvodu zaměření se na posilnění společnosti a synergických zisků.